M. C. Escher pocházel z Nizozemí, kde se narodil v roce 1898. I když nedokončil střední výtvarnou školu, naučil se tam mimo jiné techniku linorytu a posléze nastoupil na Harlemskou vysokou školu architektury a umělecké ornamentiky. Zde mimo jiné studoval pod vedením svého pozdějšího přítele Samuela Jessuruna de Mesquita. Získal tu zkušenosti nejen s kresbou, ale s různými jinými grafickými technikami.

Významným byl pro něj rok 1921 – poprvé v životě navštívil Itálii, zemi, která mu učarovala, a zároveň mu v novinách mu byly otištěny první dřevořezy. O rok později opustil školu a procestoval Španělsko a znova také Itálii. V roce 1923 právě v Itálii potkal svou budoucí ženu Švýcarku Jettu Umiker. Po svatbě se na 11 let usadili v Římě, až v roce 1935 je zhoršující se politická situaci za vlády Mussoliniho je vyhnala do Švýcarska. Postupně se jim narodili tři synové - Georg (1926), Arthur (1928) a Jan (1938). V roce 1937 se rodina přesunula do Belgie a o 4 roky později do Nizozemí, kde M. C. Escher žil až do své smrti v roce 1972.

Během svého života vytvořil 448 litografií, dřevořezeb a dřevorytin a více než 2 000 kreseb a skic. Stejně jako někteří z jeho slavných předchůdců – Michelangelo, Leonardo da Vinci, Dürer a Holbein – také M. C. Escher byl levák. Je znám hlavně pro své takzvané nemožné konstrukce, jako voda tekoucí do kopce, nebo postavy sestupující a zároveň vystupující v jednom schodišti, a také pro kombinaci obrazů živých tvorů s geometrickými tvary.

I když v jeho nejrannějším období se objevovala spíše tradičnější díla, už zde jsou vidět základy jeho nejslavnějších budoucích děl. Příkladem toho může být třeba obraz Sedící ženský akt z roku 1921 nebo o rok mladší dřevořez Osm hlav. V následujícím italském období se věnoval hodně krajinám, ale i ke krajinomalbě přistupoval svým originálním způsobem a věnoval se i zobrazení interiérů. Příkladem je Most (1930) Procesí v kryptě (1927), Uvnitř Svatého Petra (1935) nebo Babylónská věž (1928).

Důležitá byla pro jeho dílo hlavně druhá cesta do Španělska v roce 1936, kde ho silně ovlivnila výzdoba Alhambry a také návštěva mešity v Córdobě. V jeho díle se ještě významněji začaly projevovat geometrické tvary. Začal skicovat vlastní geometrické tvary, do nichž vkládal ptáky, lvi a ryby. I když nebyl matematikem, matematika ho zajímala. Zásadní pro něj článek o grupách symetrie od Pólya, Escher pochopil i 17 tapetových symetrií roviny, což je pro nematematickou populaci španělská vesnice. Od tohoto okamžiku se jeho tvorba prolíná s matematikou. Ve svých dílech zobrazoval matematické vztahy mezi tvary, prvky a prostorem a zrcadlově zpodobňoval geometrická tělesa. Geometrické tvary se prolínají s kresbami zvířat a hmyzu.

Jeho nejslavnější díla jakoby popírala realitu a logiku a některá z nich jsou stvořitelná pouze s použitím optického klamu. K nim patří například Metamorphosis I. (1937), Den a noc (1938), Cyklus (1938), Nebe a voda (1938), Development II (1939), Pták/ryba (č. 22) (1938), Magické zrcadlo (1946), Labutě (1956), Pouto svazku (1956), Vzestupný a sestupný (1960). Krásu jak z renesančních obrazů italských mistrů, ale po svém ukázal v díle z roku 1948.

Snad nejtypičtějšími příklady Escherovy hravosti, ale také preciznosti jsou grafiky Relativita (1953), Vypouklý a dutý (1955), Menší a menší (1956), Belvedere (1958) a můj asi nejoblíbenější Vodopád z roku 1961. Jeho úplně posledním dílem jsou Hadi, které vytvořil v roce 1969.

Vedle svého grafického díla byl M. C. Escher také ilustrátorem, navrhoval tapisérie, poštovní známky a fresky. Vydal také několik knih.