Autoři pracující v op-artovém stylu kombinují znalosti geometrie, optiky, fyziognomie lidského zraku a také psychologie. Využívají optické klamy, které vzniknou díky rytmickému řazení geometrických obrazců. Op-art spojuje optické efekty a geometrickou abstrakci. Hodně pracuje s černou a bílou (hlavně v nejstarším období, později se objevují i barvy), s geometrickými obrazci, rastry. Op-artová díla vyvolávají optické iluze, pocity pohybu či nestability obrazu, nebo iluzi třetího rozměru prostoru v dvojrozměrném díle.

Od svých diváků vyžadují tato díla určitý čas na sledování a také soustředění se. Pokud divák dílo pozoruje upřeně dostatečně dlouhou dobu, receptory jeho sítnic se unaví a dojde k vhodné situaci pro vznik iluze pohybu či barev.

Op-art navazuje na tvorbu výtvarníků, věnujících se geometrické malbě, například na Josefa Alberse, či Maxe Billa. Díla z prvního období byly malby či grafiky v dvojrozměrném prostoru, ale později se v op-artových dílech začaly používat také mechanické prvky, jejich autoři pracují s elektřinou a světlem. Typická je pro op-artové umělce snaha nabídnout jejich díla co nejširší veřejnosti prostřednictvím snadno rozmnožitelných výtvarných technik.

Op-art se ale neomezil jen na výtvarné umění, ale postupně pronikl také do architektury, módního návrhářství, fotografie a plakátové tvorby. Ovlivnil také trojrozměrné stretartové obrazy. 

Za nejznámější reprezentanty op-artu jsou považováni Victor Vasarely, Bridget Rileyová, Jesús-Rafael Soto, Youri Messen-Jaschin, Richard Anuszkiewicz, Richard Allen, Julio Le Parc, Julian Stanczak, Carlos Cruz-Diez, M. C. Escher, Agam, Daniel Burren, Nicolas Schöffer, Peter Sedgely, Reginald Neal, Josef Albers nebo Ross Bleckner.

Op-art se odrazil i v tvorbě českých umělců, například členů výtvarné skupiny Křižovatka
(Jiří a Běla Kolářovi, Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Vladimír Burda, Vladislav Mirvald a další), více než čtyřicet autorů sdružených v Klubu konkrétistů, fotograf Zdeněk Virt, Jiří Hilmar, Milan Dobeš a další.