Body art je nejintimnější formou umění, která se ale stále častěji stává součástí i neumělecké sféry. V každém větším městě v podstatě kdekoli na světě jsou dnes piercingové a tetovací salony, místa, kde vás pomalují henou a navazující kadeřnická studia. Zdobení těla se stalo životním postojem a podléhá silně módním vlnám.

Dvojsmyslné obrázky jsou jedním z příkladů optického klamu (neboli optické iluze). Jde o nesprávné nebo matoucí vnímání reality. Oko snímá nějaký obrázek, ale mozek ho interpretuje jinak, než jak je opravdu zobrazen. Člověk pak např. na obrázku vidí něco, co na něm vůbec zobrazeno není, případně si vybere jen jednu z možných interpretací.

Fotomanipulace (někdy označovaná také jako fotografická manipulace) je metoda úpravy fotografie tak, aby byla vyvolána iluze, které by bez zásahu do původní fotografie nevznikla. Týká se jak klasické, tak digitální fotografie.
Fotomanipulace může být retušování nebo koláž více fotografií. Kdysi byla velmi pracná – například se ručně vystřihovaly a lepily jednotlivé části fotografie. V éře digitální fotografie nepotřebujete ani temnou komoru ani jiné vybavení, stačí vám počítač a příslušný grafický program. Těch je obrovské množství, ale nejznámější z nich je zřejmě Photoshop od firmy Adobe.

Zatímco tvary vnímáme zrakem a hmatem, obrysy můžeme vnímat jen zrakem. Zrakový klam je rozdíl mezi reálným předmětem a tím, jak vnímáme jeho obrazu. Geometrické optické klamy jsou založeny na geometrických vlastnostech zobrazených tvarů. Velmi často si jakoby pohrávají s naším vnímáním obrazu, na němž spousta věcí není tak, jak se nám na první pohled zdá. Do geometrických klamů patří například tzv. zdánlivá zkreslení, kdy naše oko vnímá stejné vzdálenosti jako odlišné, nebo vás nutí spatřit perspektivu i tam, kde žádná není.

Iluze barev patří do skupiny optických klamů, které jsou označovány jako fyziologické. Jsou založeny na kontrastu, trvání vjemu a iridiaci.

Jev iradiace (Helmholtzův klam) znamená, že černé znaky na bílém pozadí vnímáme jako menší než stejně velké bílé znaky na pozadí černém. Způsobuje to fakt, že každý svítící bod dráždí nikoli jen jedno její konkrétní místo na sítnici, ale i jeho okolí. Každý bod se zobrazí jako ploška, a proto se jasné ohraničení zdá větší.

Podobně jako většina jiných optických klamů vzniká iluze pohybu tak, že naše oči vidí to, co mozek chce vidět, respektive to, co očekává, že by vidět měl. Vidíme tak v pohybu obrazy, i když jsou v reálu statické. Příčin může být celá řada, například asymetrické přechody kontrastu, barev či jasu, nevědomé bezděčné pohyby očí či uspořádání tvarů, do pohybu je ale neuvádí žádné reálné akce, ale jen a jen náš vlastní mozek.

Jedná se o velkou skupinu obrazců, které vznikají uvědomělým porušením pravidel promítání. Charakteristickou vlastností je, že je zpětně nelze zrekonstruovat na třírozměrný objekt. Vznikají tak objekty, které z hlediska běžně chápaného prostoru nemají logiku, ale paradoxně nám mohou pomoci popsat, jak funguje naše prostorové vidění. Nejčetněji zobrazovanými nereálnými obrazci jsou nereálný trojúhelník, nereálný trojzubec a nereálné schodiště.

Paobraz je jedním z optických klamů, který je v podstatě obdobou fotografického negativu. Když se někdo dívá určitou chvíli na barevnou plochu s výrazně ohraničenými barvami a pak se podívá na jiné místo, třeba na bílou nebo šedou stěnu, uvidí paobraz. Po dobu několika vteřin totiž uvidí obraz, který předtím dlouho sledoval, ale v negativu, tedy to, co bylo světlé, je tmavé, a naopak. Paobraz je tedy jakýmsi otiskem toho, co jsme zrakově vnímali, na naší sítnici.

Penroseův trojúhelník je někdy označován jako nereálný, nemožný trojúhelník nebo také tribar.  Jedná se o pravděpodobně nejznámější nereálný obrazec neboli grafický paradox. Zobrazuje trojúhelník tvořený třemi hranoly či trámy, které k sobě leží v pravých úhlech. Což popírá hned několik zákonů euklidovské geometrie, kterou jsme se všichni učili ve škole. Jeden z nich říká, že součet všech úhlů v jakémkoli je vždy 180°, zatímco v tribaru je součet 270°. Když se na trojúhelník podíváme podrobněji, zjistíme, že spojení jednotlivých stran je nereálné. Ale při každém dalším pohledu můžeme najít novou interpretaci. Jiná definice popisuje tribar jako útvar složený ze série obdélníků v perspektivě.

Tento typ optických klamů se uplatňuje zejménapřipozorovánírovinnýchobrazů vyjadřujících průmět trojrozměrného tělesa, kterým tutovědomě nebo mimovolně přisuzujeme prostorovou povahu. Jedná se o skupinu klamů, k nimž patří i tzv.  obrazová inverze. Vznikají vždy, když obraz připouští různý výkladprostoru.

Název tohoto uměleckého oboru je v doslovném překladu uměním ulice. Jedná se o umělecká díla, která jsou vytvářena přímo před diváky a na veřejných místech. Může se jednat o díla legální i ilegální, ale přesná definice pojmu street art neexistuje. V podstatě co autor zabývající se tímto výtvarným oborem, to jeho vlastní definování.

Zöllnerova iluze nebo také Zöllnerova figura (někdy je psáno i jako Zollnerova) je jednou z klasických optických iluzí. Své jméno získala po svém objeviteli německém astrofyzikovi Johannu Karlu Friedrichovi Zöllnerovi. Svůj nález poprvé popsal v roce 1860 ve svém dopisu určeném jinému astrofyzikovi a badateli Johannu Christianovi Poggendorffovi, který by zároveň redaktorem časopisu Anály fyziky a chemie. A právě v tomto časopisu byla později zveřejněna také související Poggendorfova iluze, shodou okolností v kresbě, jejímž autorem byl právě Zöllner.