%PM, %17 %793 %2017 %18:%dub

René Magritte

Ohodnoťte tento klam nebo iluzi
(0 hlasů)
René Magritte

René Magritte (celým jménem René François Ghislain Magritte) je belgický surrealistický malíř. Narodil se 21. listopadu 1898v belgickém Lessines. Jeho otec Léopold byl krejčím a matka Adeline modistkou. René měl ještě dva mladší sourozence Raymonda a Paula. Když mu bylo 14 let, spáchala jeho matka sebevraždu. René byl svědkem nalezení jejího těla, které mělo přes obličej přetaženou košili. To zřejmě ovlivnilo i jeho pozdější tvorbu, protože na své obrazy tváře milenců maloval zahalené.

Po matčině smrti se rodina přestěhovala do Charleroi, kde se Magritte stal vášnivým návštěvníkem kina. Hodně také četl. Fasinovala ho postava filmového Fantomase. Náhodou se zde seznámil i se svou pozdější manželkou Georgette Bergerovou, které byla modelem pro mnoho jeho obrazů.
V letech 1916–1919 studoval na Královské akademii múzických umění v Bruselu a už během studia začaly být jeho obrazy vystavovány a publikovány v uměleckých časopisech. V roce 1919 měl svou první samostatnou výstavu v nové galerii svého přítele Victora Bourgeoise v Bruselu. Během studií vstřebával podněty z kubismu a futurismu.
Malováním se ale neuživil, takže od roku 1921 pracoval jako kreslíř v továrně na výrobu tapet, navrhoval plakáty a reklamy. Přátelil se s belgickými surrealistickými spisovateli Marcelem Lecomtem, Camille Goemansem, E. L. T. Mesensem, Paulem Nougé a Louisem Scutenaire, s malířem Victorem Servranckxem a hudebním skladatelem André Sourisem. Ti založili Společnost tajemství, Magritte se k ní přidal v roce 1926. Pořád ale intenzivně maloval, například jenom v roce 1926 namaloval kolem 60 obrazů.
V roce 1927 se společně s manželkou usadil v centru surrealismu Paříži, přesněji v městečku Le Perreux-sur-Marne několik kilometrů východně od Paříže. V Paříži se účastnil pravidelných setkání pařížské surrealistické skupiny v Café Cyrano.  Znal se s André Bretonem i Paul Eluardem. Od roku 1925 vydával s dalšími umělci časopisy Jícen a Marie. V roce 1928 se zúčastnil skupinové výstavy surrealistických umělců v galerii svého belgického přítele Goemanse a o rok později se poznal se Salvadorem Dalím. Léto 1929 strávil s Dalím, Joanem Miróem, Buñuelem, Eluardem a Goemansem v katalánském letovisku Cadaqués, které bylo umělci vyhledáváno. V roce 1930 se ještě podílel na výstavě surrealistických koláží, ale pak se rozhodl vrátiti do Bruselu. Nákladný život s bohémsky založenými pařížskými přáteli mu totiž příliš nevyhovoval a také se v té době dočasně názorově rozešel s vůdčí osobností pařížského surrealismu André Bretonem.
 Po návratu do Bruselu založili z ekonomických důvodů s bratrem Paulem reklamní Studio Dongo. Pomohl mu také jeho přítel Edourd Mesens, když od něj koupil 11 obrazů. Ve 30. letech Magritte prorazil i v cizině, samostatné výstavy měl například v New Yorku a Londýně. Také s francouzskými surrealisty našel opět společnou řeč a zúčastnil se společné výstavy v pařížské galerii Pierre v roce 1933. V roce 1956 obdržel Guggenheimovu cenu pro Belgii. René Magritte zemřel 15. srpna 1967 na rakovinu a je pohřben na hřbitově v Shaerbeeku.
Jedna z největších sbírek Magrittova díla je uložena Magrittově muzeu, kterému jeho obrazy odkázala Irène Hamoirová. Jeho tvorba je zastoupena také v dalších muzeích, například v Gentu, Rotterdamu, New Yorku a  Chicagu. Jeho dílo bylo od roku 1922 ovlivněno surrealismem. Zpětně je ale jako surrealistické období označováno jeho tvorba z let 1925–1943, kam patří například  La trahison des images (Zrádnost obrazů), La Reproduction interdite (Zakázaná reprodukce), Clairvoyance (Jasnozřivost).
Dalších pět let v jeho tvrobě je označováno jako renoirovské období, Tvorba byla značně ovlivněna impresionismem. V roce 1948 následovalo tzv. “kravské období“, které ale trvalo jen 3 měsíce. Po namalování asi 40 provokujících až křiklavých obrazů se ale Magritte vrátil ke svému původnímu stylu z 20. a 30. let.
Magritte také ilustroval knihy a do surrealistických časopisů psal i texty. Maloval i nástěnné obrazy, v nichž opakoval motivy ze svých předchozích pláten. Tak vyzdobil například jídelnu kasina v Knokke-le-Zoute (1953), pro Palais des Beux-Arts v Charleroi navrhl nástěnný obraz Nevědoucí víla (1957) a vyzdobil i strop Královského divadla v Bruselu.  Když kvůli revmatismu na konci života nemohl malovat, vytvořil v roce 1967 8 voskových modelů pro plastiky. Byly podle nich odlity sochy ve Veroně, ale ty už Magritte neviděl.

Další informace

  • Datum narození: 21. 11 1898 - †15. 08 1967
Více z této kategorie: « Oscar Reutersvärd

Staňte se našim fanouškem

Nejlepší optický klam

  • Bezhlavý hokejista
    Bezhlavý hokejista

    V tomhle chumlu trupů a končetin je na první pohled těžké se zorientovat, ale už na ten druhý vás upoutá bezprizorní helma bez pána. Měl některý fotograf takové štěstí nebo se spíše díváme na práci Photoshopu?

Náhodný optický klam

  • Bezhlavý velbloud

    I zvířata si ráda hrají a tenhle velbloud je k tomu všemu neuvěřitelně ohebný. Otázka pro vás: kdybyste mu chtěli dát třeba kostku cukru, zamířili byste k levému nebo pravému konci?

 Cheap Jerseys 90