Tatínkův obchod s nábytkem měl mnohem radši než školu. Jeho představivost se rozvíjela díky hraní se dřevem a sádrou. Tak se také zrodily jeho první sošky neboli “pitotini”. Po základní škole začal studovat na průmyslovce. V roce 1959 byl jeho starší bratr odeslán na Artigianelliho institut v Brescii a Guido se rozhodl jít v jeho stopách. Jedná se o jednu z nejznámějších výtvarných škol v Itálii, kde mohl rozvinout své znalosti a dovednosti, ale život na internátu nebyl pro Guida příliš dobrou zkušeností.

Vrátil se zpět do Gardone, kde se zapsal na jeden rok na Zanardelliho technický institut. Pak úspěšně složil na nižší stupeň Technického institutu v Brescii, který se oddělil od hlavní školy a v onom roce se usídlil v jeho městečku. Dokončil i vyšší stupeň v Brescii. Tam se pod vedením Cesare Scarioly věnoval se zaujetím kráse analytické geometrie.

V roce 1967 se zapsal na Fakultu strojírenství Padovské univerzity. Tam také vzniklo jeho první dílo ze sádry. Byla to vlastně přesná reprodukce sochy mrtvého partyzána, kterou viděl na výstavě. O pár let později to zopakoval v Lumezzane se sochou Vitta Piotti.

Po dokončení první dvou roků na univerzitě se Guido zaměřil na učitelství. Přešel na fakultu fyziky a odstěhoval se do Milána. Tady se oženil a v roce 1971 se mu narodila dcera Chiara. Rok působil jako tajemník na střední škole a zároveň pokračoval ve studiu na univerzitě. Rovněž se zvýšil počet soch, které vytvořil: hlavu své ženy Silvie, hlavu své dcery Chiary, kopii sochy od Giacoma Manzù a sochy nazvané Sebeuvědomění a Obtížná schůzka.

V roce 1973 se usadil v Brescii. Vytvořil zde díla Těla v harmonii, Samota a Nepopsatelnost. 12. prosince téhož roku dokončil svá studia fyziky. Začal učit, v čemž pokračoval až do roku 1991, a také spolupracovat s uměleckou skupinou Loggetta. Navštěvoval také různé kurzy kreslení a keramiky. Po rozpadu skupiny Guido společně s Mariem Rainerim, Mariem Rivettim, Giuseppem Giorim, Mariou Graziou Filettovou, Giulianou Montanariovou a dalšími umělci založil Moretto group. Tato skupina provozovala stejnojmennou galerii. Guido organizoval a sám se také zúčastnil kurzů fresek a kresby vedených Giannim Parzialem.

První pokus opustit figurální tvorbu se uskutečnil v tomto období v podobě vaječných soch, které analyzovaly vztah mezi pozitivním a negativním. V roce 1976 se po rozvodu přestěhoval do Bovezza, kde žije až dosud. V roce 1979 se seznámil s Graziellou Malgarettiovou.

Jako poctu Freudovi zakončil v roce 1981 svou figurální fázi, která mu velmi pomohla najít sebe sama. Od té doby uvádí: “Sochařina znamená radost a hru.” Výsledek sochařovy nové umělecké etapy ve formě rozvrstvení byl vystaven v galerii A.A.B. Gallery v Brescii v roce 1985.

Guido a Graziella se vzali v roce 1986. V umělecké tvorbě jeho kreativita nezná mezí: od vrstvení se dostal k rotaci (Zlatá sféra, Zrození kostky) následované kolmými průsečíky (Quark, Změkčená sinusoida, Čtvercová spirála). Mezitím se manželům v roce 1989 narodil syn Raffaele a Guido vytvořil Mateřství.

V roce 1990 se na výstavě v galerii Nanni v Bologni se setkal s uměleckým kritikem Giorgiem Ruggerim, který mu dodal odvahu pro další práci a dal mu i cenné rady. O rok později začala plodná spolupráce s kulturním centrem Armanda a Wanny Nizziových v Brescii. Od roku 1996 spolupracuje s Annou Canaliovou z milánské galerie Arte Struktura. Vydal rovněž řadu knih a poskytl desítky rozhovorů médiím.

Další jeho díla jsou například barevné bronzové sochy z cyklu In-colour bronzes nebo Iluze a reality.