Pareidolie

Termín pareidolie pochází z řeckých slov para, což znamená postranní či falešný, a eidolon, které je zdrobnělinou slova eidos, což česky znamená vzhled, tvar, nebo podoba. Jako pareidolie je chápán psychologický jev, kdy neurčité nebo nezřetelně vnímané podněty jsou dotvářeny ve smysluplné obrazy pomocí fantazie pozorovatele.  Jedná se tedy v podstatě o optický klam, při němž je zrakové vnímání dotvářeno v neskutečné podobě do zcela jiného celkového obrazu. Na rozdíl od optické iluze, kdy někdo podlehne na chvíli nebo i trvale mylnému dojmu, že něco viděl, si je u pareidolie pozorovatel vědom, že jde jen o podobný obraz.

Nejčastěji se s pareidolií setkáváme při pohledu na nebe, když si oblaka či mraky změníme do podoby lidských i zvířecích tváří i celých postav, ale i jiných nám známých věcí. Ale tváře či postavy najdeme i na kmenech stromů, v kamenech, krápnících v jeskyních, ale nejen tam. Velmi známým případem je skála, kterou pro její podobu s hudebním nástrojem nazvali Varhany. Další skály se jmény podle toho, jak vypadají, najdete třeba v Prachovských skalách, kde je třeba Jehla. Obličeje můžeme vidět třeba i v maskách automobilů nebo v jiné technice. Vedle této vizuální pareidolie existuje také pareidolie akustická, kdy jsou nejrůznější zvuky spojovány s konkrétním významem.

Pareidolie je podstatou i tzv. věštění z kávové sedliny, kdy „věštci“ díky své velké fantazii často najdou v sedlině přesně to, co chce jejich zákazník vidět. To, zda je či není schopen vytvářet pareidolie, totiž u každého jednotlivce úzce souvisí s jeho představivostí.

Ostatně, takové malé věštění v podobě pareidolie si často vyrábíme sami doma, když na Vánoce podle staré tradice lijeme olovo. Podle toho, do jakého tvaru nám olovo ztuhne, takový osud v dalším roce očekáváme.

Pareidolie vznikají ve spánkovém laloku koncového mozku a často se využívají třeba v psychologických testech. Při nich je zkoumané osobě předkládána řada karet s nejrůznějšími skvrnami. Podle toho, co na nich označí, psycholog analyzuje osobnost zkoumaného člověka. V medicíně se ale pareidolie objevuje i jinde, například při metaforickém pojmenování některých částí lidského těla (ohryzek, kovadlinka, kladívko, třmínek) a i celých typů postav (hruška, jablko).

Více z této kategorie: « Paobraz Penroseův trojúhelník »

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

Staňte se našim fanouškem

Nejlepší optický klam

  • Bezhlavý hokejista
    Bezhlavý hokejista

    V tomhle chumlu trupů a končetin je na první pohled těžké se zorientovat, ale už na ten druhý vás upoutá bezprizorní helma bez pána. Měl některý fotograf takové štěstí nebo se spíše díváme na práci Photoshopu?

Náhodný optický klam

  • V lese

    Tenhle obrázek vypadá jako skutečný vstup do některé ze snových říší plných elfů a čarodějnic. Nechali byste se zlákat a skočili šipku přímo do iluzorní reality?