Paobraz

Paobraz je jedním z optických klamů, který je v podstatě obdobou fotografického negativu. Když se někdo dívá určitou chvíli na barevnou plochu s výrazně ohraničenými barvami a pak se podívá na jiné místo, třeba na bílou nebo šedou stěnu, uvidí paobraz. Po dobu několika vteřin totiž uvidí obraz, který předtím dlouho sledoval, ale v negativu, tedy to, co bylo světlé, je tmavé, a naopak. Paobraz je tedy jakýmsi otiskem toho, co jsme zrakově vnímali, na naší sítnici.

Jiným příkladem paobrazu, který známe zřejmě skoro všichni, je tmavá skvrna, která nám zůstane před očima, když se podívá do silného zdroje světla, třeba přímo do silné rozsvícené žárovky. Dokonce i se zavřenými víčky můžeme paobrazy vidět.

Na sítnici oka máme dva typy fotoreceptorických buněk – čípky a tyčinky, které nám umožňují vnímat obrazy. Čípky zodpovídají za vnímání barev a mohou plně fungovat jen tehdy, když je kolem dost světla. Tyčinky, z nichž se čípky vyvinuly, jsou vývojově starším typem buňky a mají na starosti rozeznávání světla, tmy a odstínů šedivé barvy.

Vědci se dosud přou o tom, jak přesně čípky při vnímání barev fungují. Sice už v 19. století výzkumy Thomase Younga a Hermanna von Helmholtze prokázaly, že lidské oko vnímá jen tři základní barvy, a to modrou, červenou a zelenou. Všechny ostatní barvy jsou už jen kombinací barev základních. Zjednodušeně řečeno, čípky se dělí do tří skupin, z nichž každá se specializuje na jednu z oněch základních barev. Aktivace určité skupiny a intenzita, s níž je to provedeno, určuje, jakou barvu vnímáme. Jiní vědci ale tvrdí, že každá ze tří skupin čípků reaguje na dvě opačné barvy – jedna na černou s bílou, druhá na modrou se žlutou a třetí na červenou se zelenou. A právě tato zdvojená citlivost by mohla vysvětlit existenci paobrazů.

Tuto teorii zastával například Ewald Hering. On i další vědci vysvětlují paobrazy tak, že když se déle díváme například na modré obdélníky, na naší sítnici jsou aktivovány buňky, které reagují na modrou. Když ale zrak přesuneme jinam, jsou čípky reagující na modrou barvu jakoby unavené a ze stejné skupiny pak reagují jen opačné čípky, tedy v našem případě žluté. A to je právě důvodem, proč vidíme negativní obraz.

Oko se vždy při pozorování určitého objektu přizpůsobí světelnosti okolního prostředí. Pokud světelné podmínky změníme, zůstane oko nastaveno na původní obraz. Jen velmi výjimečně se objevuje paobraz v původních barvách, tady jakoby pozitiv. Pro takový paobraz zatím ale uspokojivé vědecké vysvětlení neexistuje.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

Paobrazy jsou celkem běžné, nicméně existují i takové paobrazy, které signalizují poměrně závažnou oční vadu. Jedná se o vadu zvanou palinopsie, která se projevuje velmi silnými, případně dlouho trvajícími paobrazy.

Více z této kategorie: « Op-art Pareidolie »

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

Staňte se našim fanouškem

Nejlepší optický klam

  • Bezhlavý hokejista
    Bezhlavý hokejista

    V tomhle chumlu trupů a končetin je na první pohled těžké se zorientovat, ale už na ten druhý vás upoutá bezprizorní helma bez pána. Měl některý fotograf takové štěstí nebo se spíše díváme na práci Photoshopu?

Náhodný optický klam

  • Stromy

    Obličejové klamy - StromyDva stromy, které vypadají jako siamská dvojčata uprostřed stmívající se krajiny. Co myslíte, činil se tu šikovný grafik nebo spíš všetečný zahradník s nůžkami a žebříkem?

 Cheap Jerseys 90