Historie fotomontáže

Přesné datum, kdy byla fotomontáž poprvé použita, neznáme, ale fotografii provází v podstatě od jejího vzniku. Důkazem je snímek ze 70. let 19, stoletá od francouzské umělkyně Marie-Blanche-Hennelle Fournier s názvem „Fournier The Madame B Album“.
Další známou koláží z fotografií je fotografie „Metropolis“ od Paula Citroena. To vzniklo z fotografií pořízených někdy kolem roku 1923, na nichž jsou budovy z různých částí města. Autor je ale spojil v jednotný celek a vytvořil tak iluzi, že se jedná fotografii skutečného města.

Kvůli fotomontážím šlo někdy i o krk. Tak si například německý fotograf, který vyráběl pomocí fotomontáží karikatury Adolfa Hitlera a dalších představitelů tehdejšího Německa, raději změnil jméno na anglické – John Heartfield.

Fotomontáž a hnutí Dada

Hnutí Dada prosazovalo vytvářením nových výtvarných forem právě prostřednictvím fotomontáží. Fotomontáže tvořili přívrženci Dada již kolem roku 1919. Vzhledem k poválečným problémům s komunikací ale nešlo o nějaký impuls jedince, který by inspiroval další, ale o v podstatě spontánní a na sobě naprosto nezávislé proudy.
S berlínským hnutím Dadat byla spojena také avantgardní fotografka Hannah Höchová. Kristin Makholmová o ní ve své knize „Podivná krása: Hannah Höch a fotomontáž“ píše: „Fotomontáže Höchové ukazují chaos a divokost berlínské vizuální kultury zejména z ženské perspektivy.”

Ve svých montážích Höchová spojovala obrázky a texty z novin a časopisů a kombinovala je často podivným způsobem, který byl schopen vyjádřit její postoje k důležitým sociálním hlediskům té doby. Fakt, že obrazy, které včlenila do svých děl, byly vystřiženy z aktuálních novin a magazínů dává jejím poselstvím platnost. V článku „Několik slov o fotomontáži“ se Höchová zabývá fotomontáží především v souvislosti s populární kulturou. Rozlišuje mezi jejím užitím v reklamě (aplikovaná fotomontáž) a mezi tím, co vnímá jako volnou fotomontáž. Článek byl původně napsán v němčině v roce 1934, ale poprvé byl publikován v Čechách. Až z českého překladu byl převeden do angličtiny.
Jak se fotomontáž rozvíjela, její užití v oblasti reklamy - na plakátech, reklamních letácích, v propagaci a později zejména také ve fotoreportážích.
Proč se pomocí fotomontáží manipuluje veřejností?
Vizuální informace jsou lidmi vnímány jinak než psaný text. Reakce na ně je okamžitá, často i emociální. Fotografie vyvolává pocit, že jsme zprostředkovaně svědkem toho, co je na ní zobrazeno, že to tedy je reálné. Pokud není realita na fotografii dost odpovídající tomu, co chce její autor předat veřejnosti, není nic jednoduššího, než ji vylepšit fotomontáží.
Velmi časté je to třeba v politických kampaních, ale fotomontáže najdete i v soukromé komunikaci či klasické mediální komunikaci. Vedle čistě uměleckých děl, jsou nejčastějšími důvody pro vznik fotomontáží:
-    manipulace veřejného mínění
-    poškození média, které takovou zmanipulovanou fotografii zveřejní
-    poškození konkrétní osoby (politika, celebrity, podnikatele) na pro něj či ni citlivém místě, případně vydírání této osoby hrozbou zveřejnění takového snímku
-    parodie či recese

Příkladů manipulace veřejného mínění u nás i ve světě je nesčetné množství. Moudří politici na billboardech jsou obklopeni rozjásanými tvářemi „obyčejných lidí“. Problém je, že ti jsou dost často z fotobanky. Typickou politickou kampaní byla i reklama na Elektronickou evidenci tržeb. Plakáty plné sestřiček, školek, nemocnic a spokojených důchodců vznikly fotomontáží fotografií z fotobank a s realitou neměly nic společného.
Známou je třeba i manipulativní fotografie Baracka Obamy, jak si podává ruku bývalým íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Ta se stala předmětem studie, podle níž si lidé vybavili událost, která se nestala. Fotografie byla fotomontáží dvou různých fotek a oba prezidenti se nesetkali. Ale dobře provedená fotomontáž u řady lidí zkreslila jejich vzpomínky.
Nebezpečné jsou zejména fotomontáže, které mají lidi vystrašit nebo vyprovokovat k nenávisti. V poslední době jsou u nás nejčastěji spojeny s uprchlickou krizí. Tak se například na českém vlaku na nádraží v Chebu objeví na střeše hromada exoticky vypadajících cizinců. Vlak je reálný a skutečně z Chebu, ale uprchlíci jsou vystřiženi z jiné fotografie kdesi v Indii. Podobných manipulací na nejrůznější témata je plný internet.
Státem placená propaganda s bohatým využíváním fotomontáží běží hlavně v Rusku, a to zejména v souvislosti s děním na Ukrajině, případně v Sýrii. Rusko ale podobnou propagandu šíří i prostřednictvím takzvaně nezávislých internetových médií a sociálních sítí i do dalších zemí, včetně Česka.
Satira a recese
Politické dění a zejména výroky některých politiků jsou živnou půdu pro jejich parodování a satiru. Vděčným cílem těchto někdy sice zlomyslných, ale jinak v podstatě nevinných vtípků jsou u nás hlavně prezident Miloš Zeman, mistr financí Andrej Babiš a v očích mnoha lidí vrchní politický zlosyn Miroslav Kalousek.
Typické pro ně je, že se vůbec nesnaží schovávat, že jde o montáž. Naopak, někdy se cíleně snaží zveličením určitého prvku upozornit na určitý aktuální problém. Typickým příkladem je fotografie Andreje Babiše s čapím hnízdem na hlavě. Jindy jsou reálné fotografie jen doplněny parodujícím textem. Velmi často se to týká třeba českého prezidenta a jeho mluvčího.  Cílem podobných parodií se ale také stávají i herci, zpěváci, sportovci či jiné veřejně známé osobnosti.