Jedná se o obrazovou mozaiku nejčastěji z fotografií, která byla rozdělena do malých obdélníků. Ty jsou obvykle stejně velké a každý z nich nahrazuje malou část finální fotografie. Když se pak na fotografii podíváte z dálky, jednotlivé obdélníčky se složí v primární obraz. Při pohledu z blízka se najdou stovky nebo i tisíce obdélníčků malých obrázků. Jde tedy o počítačem vytvořený typ fotomontáže.
Existují dva druhy takové mozaiky, které se liší tím, jak se provádí skládání. V jednodušší verzi skládání je každá část cílového obrazu zprůměrována přibližně na jednu barvu, stejně jako každý z knihovny snímků. V tomto případě je tedy každá část cílového obrazu nahrazena jedním malým obrázkem z knihovny, u nichž jsou si tyto barvy co nejvíce podobné. Cílem snížení rozlišení obrazu (takzvané převzorkování) a následně je každý z převzorkovaných pixelů nahrazen obrázkem, jehož průměrná barva odpovídá tomuto pixelu.
Složitější typ fotografické mozaiky se porovnává každý pixel v obdélníčku s odpovídajícím pixelem z knihovny obrázků. Obdélníček výsledného obrazu je potom nahrazen obrázkem z knihovny, který minimalizuje celkový rozdíl. Tato varianta je podstatně složitější než předchozí jednodušší verze, ale výsledek je mnohem věrnější. Je to dáno tím, že systém porovnávání „pixel proti pixelu“ je schopen zachovat rozlišení cílového obrazu.
Za vynálezce moderní počítačové mozaiky je považován Joseph Francis z R/Greenberg Associates na Manhattanu. V roce 1993 zveřejnil Francis plakát zobrazující mozaiku obličeje s názvem Live From Bell Labs za použití počítačových fotografií a později další podobná díla. Podle vlastních slov ho inspiroval umělec Chuck Close. O rok později vytvořili Adam Finkelstein a Sandy Farrier mozaiku prezidenta Johna F. Kennedyho, kterou složili z kousků fotografií herečky Marily Monroe.
Velký ohlas získala také reklama firmy Benetton z roku 1994, která poskládala z tisíců fotografií smějících se mladých lidí nápis AIDS. V následujícím roce byla na veřejnosti představena Gioconda Sapiens – známý portrét Mona Lisy byl vytvořen z fotografií 10 062 lidí ze 110 zemí, aby mohla vzniknout. Jednalo se o první tak velký mozaikový projekt. Rovněž v roce 1995 vytvořil Adam Finkelstein mozaiku olejomalby Americká gotika (American Gothic) z obrázků, které našel na internetu.
V roce 2000 Andrej Olejnik přišel s první fotografickou mozaikou vyrenderovanou počítačovým programem Mosaic Creator. O tři roky později se objevila největší mozaika na světě. Přišla s ní firma Doubletake Images a zabírala plochu více než 1 000 m². Jednalo se o živou akci v Disneylandu a podílelo se na ní tisíce maratónských běžců. Každý z nich držel v ruce svou fotografii.
Hru se slovy do tvorby mozaiky doplnil španělský výtvarník Joan Fontcuberta, který skládal mozaiky v cyklu Googlegrams z deseti tisíců fotografií, které nalezl na Googlu na základě různých klíčových slov. Tak například mozaiku malby ženského aktu složil ze slov jako „big bang, big hole a dark matter“.  S první 3D mozaikou přišla společnost Picture Mosaics v roce 2006 pro televizní soutěž American Idol. Tato technika využívá fotografií, které se v různé míře střídají, navzájem se překrývají a napodobují 3D efekt.
Fotografická mozaika inspirovala i filmaře. Za všechny uvedeme například poslední scénu z filmu Láska nebeská (Love Actually) režiséra a scénáristy Richarda Curtise z roku 2003. V ní se obraz objímajících se rodin a přátel na londýnském letišti Heathrow postupně dělí do více a více obdélníčků, které na úplném konci vytvoří velké srdce.