I když k nejznámějším formám pouličního umění patří graffiti, nejedná se zdaleka o jedinou používanou výtvarnou techniku. Naopak, v podstatě každý ze streetartových umělců si vytváří svou vlastní metodu, nebo si jinou, již známou techniku přizpůsobuje sám sobě a také konkrétnímu místo, pro něž je dílo určeno.

Vedle graffiti se používá také šablonové graffiti, wheatpasting (to je metoda založená na tvorbě grafických děl za pomoci přilnavých gelů či roztoků na bázi pšeničné mouky), klasické i 3D malby, nejrůznější nálepky, mozaiky, ale také objekty vytvořené z městského mobiliáře (třeba oblečení dopravních značek do pletených nebo háčkovaných oblečků, nebo přeměna odpadkových košů na vázy plné květin), video projekce nebo pouliční instalace. Za specifickou formu umění mohou být považovány i plakáty, nebo alespoň některé z nich, případně koláže z různých plakátů či jiných tiskovin. Plakáty (posters) ale mohou být i jiná vylepená díla, než jsou běžné obdélníky z plakátovacích ploch. Mohou mít roztodivné tvary podle toho, kam jsou vylepovány. Do street artu patří také pouliční divadelní, hudební či taneční představení, včetně třeba takzvaných živých soch a dalších vystoupení buskerů.

Historicky je street art vlastně nedílnou součástí osidlování. S nadsázkou lze říct, že se vznikem prvních ulic vzniklo i pouliční umění. Dokladem toho jsou prehistorické skalní a jeskynní malby. Kresby či malby na ulicích nacházíme v pozůstatcích antických památek. Již tehdy existovaly i ilegální umělci. Například ve vykopávkách Pompejí byly nalezeny obrázky či nápisy s poněkud přisprostlými motivy, které zcela určitě nebyly objednány místní honorací.

 Novodobá historie street artu je úzce spojena s historií graffiti. První tehdy většinou protestní díla se začala objevovat na ulicích amerických měst zhruba před 50 lety. Objevily se první tagy, tedy typické graffiti značky. Z jednoduchých podpisů se postupně vyvíjela větší a komplikovanější díla, která pozornost přitahovala i zdánlivou trojrozměrností. A odtud byl už jen krok k vzniku svébytného pouličního výtvarného stylu, který se rychle rozšířil nejen po USA, ale i do celého světa. Nejčastěji jsou v souvislosti s přerodem graffiti ve street art zmiňována jména Keith Haring a Jean-Michel Basquiat, kteří ale oba zemřeli velmi mladí.

Za umění ale nelze považovat snahu za každou cenu počmárat jakoukoli volnou zeď co největším množstvím čar. Naopak, skutečné graffiti i skutečný street art respektují město i konkrétní místo a vytvářejí umělecká díla, která často na nejbližší okolí přirozeně reagují. Graffiti se proto postupně přesouvá hlavně na periferie měst, do betonových sídlišť s dostatkem šedivých smutných ploch, které díky graffiti ožívají. V centrech historických měst je graffiti spíše nevítáno kvůli ničení fasád starých domů. Ostatně, právě zákazy sprejování na fasády v New Yorku vedly ke vzniku další výtvarné metody nálepek (stickers).

V 80. letech se začaly objevovat první šablony (stencils). Za jejich objevitele pro pouliční umění je považován Francouz Blek Le Rat, který věren svému jménu na ulicích Paříže přes šablony stříkal obrázky krys. Později ale začal vytvářet i obrazy postav v životní velikosti. Vzhledem ke globálnímu propojení a hlavně cestování mladých lidí se všechny nové výtvarné styly rychle rozšířily po celém světě.

Rozvoj street artu u nás v podstatě odstartovalo uvolnění poměrů po listopadu 1989, a to v dobrém, což reprezentují zajímavá umělecká díla či provokativní instalace, jako například Růžový tank Davida Černého i jeho další díla, nebo slavné červené trenýrky skupiny Ztohoven a mnoho dalších, ale také v negativním ohledu, což reprezentují hlavně již zmíněné počmárané zdi historických památek.

Street art se vyvinul v jedné své větvi v tzv. mural art, neboli velkoplošné malby na stěny. Na rozdíl od graffiti a dalších streetartových stylů jsou tato díla tvořena vysloveně na objednávku majitele budovy. Něčím podobným je u nás známá například jedna betonářská firma, která má své filiálky proměněné do bláznivých výtvarných děl. Street art pronikl v komerčním prostoru také do reklamy.

Mezi významná jména pouličního umění patří například Julian Beever, Banksy, Edgar Müller, díky jeho veřejným instalacím sem lze zařadit také Felice Veriniho, umělce zahalující budovy do látek, jako jsou například Christo a Jeanne-Claude nebo Čech Ivan Exner.

Street art je dnes hlavně způsobem, jak dostat umění a nejen výtvarné, k široké veřejnosti, protože do galerií, divadel i koncertních síní chodí menšina populace. Street art je také specifickým komunikačním prostředkem, a to hlavně mladší a méně konformní části umělců. Ale dál se vyvíjí a osvojuje si moderní technologie. Díky street artu jsou naše ulice i životy méně nudné.