Jak je vidět, ten správný discorytmus dokáže rozpohybovat i neživé předměty – tedy pokud si nejste ochotni připustit, že se vaše oči nechaly zmást šikovným kontrastem mezi světlem, stínem a tvary. Není vám trochu líto, že se nadpřirozeno opět nekoná?
Že se žádná z částí obrázku před vámi nehýbe už asi tušíte, ale mozek se vás přesto snaží přesvědčit o něčem jiném. Dokážete na obrázek podívat natolik soustředěně, že zdánlivý pohyb zcela ustane?
Tahle dáma bude tančit, jak vy pískáte – stačí když se předtím podíváte na jeden z obrázků po stranách. Tanečnice směr jeho pohybu okamžitě zkopíruje, máme pravdu?
V tomhle chumlu trupů a končetin je na první pohled těžké se zorientovat, ale už na ten druhý vás upoutá bezprizorní helma bez pána. Měl některý fotograf takové štěstí nebo se spíše díváme na práci Photoshopu?
Každý z nás má na světě někde kousek místa, které si přeje uchovat tak tiché a nezměněné, jako ve chvíli, kdy ho viděl poprvé. Proč ho tedy neuložit do láhve a neposlat jako vzkaz někomu stejně založenému?